Po nabitém začátku sezony, kdy jsme se díky postupu v poháru nezastavili a hráli každých 14 dnů, jsme se po prvním turnaji jaksi zasekli. Jako by ta daleká, čtyřsetkilometrová cesta do „sousedních Kaplic“ nastolila oddychový režim. Jeden turnaj za měsíc – to byl rozpis v „prázdninové čtvrtině“. Další čtvrtina bude již ve svižnějším tempu, kdy vyjma vánoční pauzy, se dostaneme do turnajového tempa.
A jaké je hodnocení první čtvrtiny? Rozporuplné. Záleží vždy na úhlu pohledu. Uspokojivé je postavení v tabulce – třetí místo s třemi body ztráty na vedoucí celek Dačic (nejžhavějšího kandidáta na postup). Těšit se tak můžeme na vzájemné zápasy, doufejme, že atraktivní jako v loňské sezoně.
Vlažné tempo turnajů mělo vliv i na naše vlažné tempo v zápasech. Zatím je to spíše dřina, byť světlé náznaky v naší hře byly vidět. Pokud si podržíme míček, kombinujeme a „neblázníme“, máme většinou v zápase navrch. Jakmile sklouzneme ke starým bolestem - tahání míčku, dlouho signalizovaná střelba, labilní morálka, máme najednou problémy i se slabými soupeři. Z těchto negativ se dá kladně vyzdvihnout snad jen nesobeckost hráčů, kdy nemyslíme velkoryse na vlastní vysoké vítězství, ale pohlížíme i na diváky, byť jen 4, protože ti údajně chtějí vidět drama až do konce. :) Teď vážně. Zatím jsme měli u této šlechetnosti štěstí, ale upřímně, i to štěstí se jednou unaví. Ve chvíli, kdy se letos 3. Liga mužů výrazně vyrovnala a přibylo houževnatých soupeřů, by bylo sebevražedné spoléhat na šťastný konec. Pokud chceme využít úspěšnějšího vstupu do sezony, kdy proti loňsku máme k dobru dvě vítězství, měli bychom na sobě ještě více zapracovat. Zintenzivnit přípravu, tak jak se zintensivní i zápasová zátěž - s ní přijdou i těžké zápasy. Otřepané fráze typu „těžko na cvičišti, lehko na bojišti, či štěstí přeje připraveným apod.“ jste ode mne slyšeli velice často, přiznávám. Ale jsem si stopro jistý, že jejich otřepaná platnost se v následující čtvrtině plně projeví. Pojďme každý za sebe ještě přidat (nepřesvědčíte mne, že víc už to nejde) ať již v přístupu k tréninkům, v nasazení na nich či přístupu k ostatním spoluhráčům. Někdy mám pocit, že se více pérujeme za cokoli, ale málo se hecujeme a chválíme mezi sebou. Svoji morální sílu jste ukázali, ve chvílích, kdy to vysloveně drhlo a nešlo, jste vítězství udřely a to bez morální síly nejde. Pojďme přidat i tu sílu mentální a fyzickou. Vzpomeňme si, jak často se na vlastní uši, možná i oči v TV či tisku přesvědčujeme v ostatních sportech o problémech favoritů – loni hokejové Vary, letos Sparta, fotbalová Slávie apod. Většinou se i zdůvodnění v konečné fázi shodnou na tom, že problém „máme tzv. v hlavě“. Nechtějme být stejný případ a pojďme máknout, poctivě pracujme, pojďme zápas od zápasu, a na konci sezony buďme překvapení z úspěchu. V současné chvíli je ještě předčasné počítat, co všechno můžeme mít k dobru. Důležité je pouze to, co skutečně máme jisté – a to je třetí flek, mínus bod na druhého, tři na prvního a před sebou ještě spousty práce, dřiny a odříkání. Čeká nás ještě dlouhých 18 zápasů, kdy se každý bude snažit být prvním, kdo nás porazí. Čekají nás těžké zápasy s družstvy z první šestky, kdy se naplno ukáže naše síla a umění. Za sebou máme pouze 6 vítězství, v tabulce za sebou ve dvou bodech další tři vlčáky ( Havl. Brod, Beta United a tradičně Hippos), kteří po nás půjdou. Pokud jsme ochotni toto všechno akceptovat a na sobě tvrdě pracovat, pak můžeme možná někdy v březnu začít mluvit o možnosti postupu.